Červen 2011

Proti proudu času?

10. června 2011 v 18:20 | Angel Shinigami |  The world around me
Stroj času?...No to je takovej brouk...Ne konec srandy de se na věc.




Myslím že v tomto "tématu týdne" nejde ani tak o stroj času, jde tu hlavně o volbu, rozhodnutí, říkejte tomu jak chcete. Už od dětství se každý musíme rozhodovat, ať už jde o to s jakou hračkou si budeme hrát, s kým budeme mluvit, jakou cestou půjdeme domů, či pro koho se v životě rozhodneme. A právě naše rozhodnutí nás nutí někdy se zamyslet jaké by to bylo kdybych to tehdy udělal/a jinak. Ať už jde o velká rozhodnutí nebo o malá, vždy se tím spustí řetězec reakcí. A právě proto se snažíme co nejmíň chybovat. Například...

Jste u zmrzlinového stánku je Vám 8 let, rozhodujete se jakou si dát zmrzlinu, nejraději máte jahodovou a čokoládovou, mají obě. Pro kterou se rozhodnout? Když si vezmete čokoládovou může se stát že si jí vyklopíte na tričko a matka se bude zlobit, když jahodovou může se stát že nebude tak dobrá jak očekáváte, nebo se nestane nic.

Nebo jdete domů ze školy naskytne se možnost jet autobusem, nebo jít pěšky. Když pojedete autobusem může se stát že nebudete mít lístek, že bude přeplněný, když půjdete pěšky může se stát že se stanete terčem posměchu, že se stane trapas, nebo něco horšího na co nechci ani pomyslet.

Tohle je všechno ještě malé rozhodnutí...kdy si můžete říct hold škoda. Jenže jsou tu i vážnější rozhodnutí. Třeba jste 10-leté dítě (klidně i starší), vaši rodiče se rozvádějí a právě na vás je volba s kým zůstanete. Toto rozhodnutí ovlivní celý život, koho poznáte, co budete studovat, vaší povahu, zážitky, atd.

A právě rozhodnutí jsou pravé podstaty stroje času, to co donutilo lidi o něm začím přemýšlet... Co kdybych šla tamtudy? Koho bych potkala kdybych se tenkrát rozhodla jinak? Jak bych vypadala kdybych...? Co, kdy, kde, jak,....nikdy na tyto otázky nemůžeme zodpovědět sami sobě, ani nokdo jiný na ně nedokáže zodpovědět, protože nemáme stroj času. Některá rozhodnutí jsou dobrá a některá špatná, ale to se stává, díky svým rozhodnutím se zlepšujeme a vyvíjíme jako jedinci. Kdyby jsme občas nezakopli tak by jsme se tomu příště nedokázali vyhnout, kdybychom nepoznaly falešné lidi, neuměli by jsme je příště rozpoznat tak rychle, špatná rozhodnutí nás prostě posilují, rozvíjí, nekřivděme jim tedy tolik, kdo ví co dobrého se nám díky tomu stane.


(Ale v našem životě se můžeme vydat do minulosti, jen nedokážeme nic změnit, upravit, pouze jí procházet, díky fotkám, vzpomínkám, videím, příběhům... historii našeho života zachované v naší mysli)

Myslím že k tomuto tématu se dost dobře hodí film Pan nikdo - Mr. Nobody

A co Vy? Co si o tom myslíte?

Bylo, nebylo....

2. června 2011 v 19:58 | Angel Shinigami |  The world around me
Pohádky jsou obrovská kapitola našeho dětství...Takový náš první krůček k rozvoji naší fantazie, už od mala jsme milovala pohádky a miluji je dodnes. Když jsme byla malá tak nám můj táta vždycky četl Harryho Pottera, byl oto úžasné, skvěle měnil hlas. Když mi bylo 8 začala jsem se dívat na horory, mámě to nevadilo, Byli to mé pohádky na dobrou noc. Nyní horory moc nemusím, ty starší horory mi přijdou lepší než ty novodobé. Znovu se tedy vracím k pohádkám. Hodlám k vám promlouvat o páhádkách ne o anime to jako pohádky neberu to je vyšší level. Vážně miluju pohádky zrovna včera jsme se dívala na Thumbelinu od studia disney z roku 1994...úžasná záležitost vážně...Rozhodla jsme se že si vemu vílího prince, ale rozhodl se pro thumbelinu takže budu zase sama XD. Od studia disney sem viděla snad všechny jeho pohádky, miluju ty pohádky co byli ještě ručně malované, ikdyž ty nové mne také nevadí. Můj profesor nám tvrdí že disney je příšernost co ničí klasické příběhy a dělá z toho požírače happy endingů...ale mě to nevadí člověk se odreaguje od všech stresů osvěží si někdy i zásady života...
Zvlášt pro děti jsou důležité pohádky, říkejte si co chcete ale jsou. Naučí se vnímat obrázky, mluvit o příběhu, pokud o tom člověk s dítětem mluví, což by měl. Naučí se z pohádek spoustu věcí, rozvine se jejich fantazie, atd. Pro mne jsou pohádky vážně super záležitost a co pro vás? Jak jste na tom s pohádkama?