Postřehy tohoto dne...

19. dubna 2011 v 20:00 | Angel Shinigami |  The world around me
Lidé jsou opravdu hrozná stvoření. Né všichni, jsou ale případy kdy bych nejraději někoho nechala zmizet. Jakožto shinigami bych i mohla....Nehodlám veřejně drbat existence kolem mne, nejsem svi*ě. Ale opravdu bych některým chtěla nafackovat, přinejmenším je seřvat aby se konečně vzpamatovali. V té hlavě se jim musí rozsvítit.

Dnes jsme narazila na naprosto úžasný článek, který mne přijde velmi vystihující a tak vám jej sem dám.
"Náboženství je daleko nejprolhanější historka, jaká se kdy vyprávěla. Jen se nad tím zamyslete. Náboženství přesvědčilo lidi, že na obloze žije neviditelný muž, který sleduje všechno, co děláte, každou minutu každého dne. A ten neviditelný muž má zvláštní seznam deseti věcí, které nechce, abyste dělali. A když budete nějakou z těch deseti věcí dělat, má zvláštní místo, plné ohně a kouře a pálení a mučení a bolesti, kam vás pošle, kde budete žít a hořet a dusit se a křičet a plakat na věčné časy. Ale ten člověk vás miluje. Miluje vás a potřebuje peníze! Pořád potřebuje peníze! Je všemocný, dokonalý, vševědoucí, ale s penězi jaksi zacházet neumí! Náboženství dostává miliardy dolarů, neplatí daně, a pořád potřebuje ještě víc. Co může být prolhanějšího. Do prdele!"
George Carlin, 1999

Dále jsem díky spolužačce (radši se nebudu vyjadřovat) našla toto video:





Já nevím jak reagovat...vážně, to je....hrozné. Člověk chvilku nepobírá a říká si, ona se rozbila váha? Ne. To si jen lidé zapomněli doma kapesního Ježíše. Nechci tady nikoho naštvat, já nejsme proti víře, přeci jenom každý máme něco. Ale pamatujte, nic se nemá přehánět.

Má rodina je z tátovy strany věřící (mám tím na mysli babičky, dědečky, strejčky, tety atd.). Nemyslím si že věřit je špatné... vážně, každý potřebuje něčemu věřit. Mne osobně se líbí budhismus. Je to velmi zajímavé a asi jediné náboženství kde na vrcholu není muž, neboť budhou se může stát kdokoli, takže i žena. Také mne znepokojuje přístup ke křesťanství když byli odpůstky mohli jste zhřešit, zaplatit zato určitou částku, vyzpovídat se, a jít domů jako člověk bez poskvrny.
Víte mluvit o náboženství je velmi ošemetné, je to takové chození po tenkém ledu se zátěží a doufat že se nepropadnete.. K víře přistupuji s odstupem. Není věřící jako věřící. Vadí mi jen věřící, kteří se mě za každou cenu snaží dovést na "správnou cestu", nebo mne jí vnucují. Jak ví že, je to správné, že zrovna ta jejich "víra" je pravá? Jak ví že mne to pomůže? Jak ví že mě to zajímá?
Jsou to lidé a ti dělají hloupá rozhodnutí, tak jako každý někdy. Věřím sama v sebe, je to to jediné jisté co mám, věřím na spoustu věcí. Na spoustu blbostí. Jsem na to hrdá, jsem naprstý blázen ale to ti nejlepší bývají ne?
Dokonce i věřím že je tu něco víc...ale není to pro mne bůh, je to něco co cítím kolem sebe, něco jako "energie něčeho" co je všude kolem nás, třeba právě proto se lidé cítí na určitých místech špatně a na některých skvěle. Věřím že by mohl existovat minulý život, něco co nás dovedlo na tuto cestu. Věřím že může existovat "ufo", vesmír je nekonečný tak proč by nemohl někde daleko existovat jiný život? Kdybych věřila že neexistuje cítila bych se osaměle, protože by to zajímalo že jsme úplně sami, a to je velmi smutné. Já věřím...jen ne v to co po mne chtějí ostatní, ale v to co chci já.a to je podle mě to nejdůležitější najít si svou cestu.
Myslím že to lidem může a má být jedno. Není to jejich starost v co věřím, hlavní je věřít, at už je to bůh, nebo kaktus....Asi jsem hodně odběhla od tématu, i když toto jsou prostě poznatky a postřehy, které jsem zaznamenala ve svém okolí.
Přeji krásný zbytek dne.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama