Proti proudu času?

10. června 2011 v 18:20 | Angel Shinigami |  The world around me
Stroj času?...No to je takovej brouk...Ne konec srandy de se na věc.




Myslím že v tomto "tématu týdne" nejde ani tak o stroj času, jde tu hlavně o volbu, rozhodnutí, říkejte tomu jak chcete. Už od dětství se každý musíme rozhodovat, ať už jde o to s jakou hračkou si budeme hrát, s kým budeme mluvit, jakou cestou půjdeme domů, či pro koho se v životě rozhodneme. A právě naše rozhodnutí nás nutí někdy se zamyslet jaké by to bylo kdybych to tehdy udělal/a jinak. Ať už jde o velká rozhodnutí nebo o malá, vždy se tím spustí řetězec reakcí. A právě proto se snažíme co nejmíň chybovat. Například...

Jste u zmrzlinového stánku je Vám 8 let, rozhodujete se jakou si dát zmrzlinu, nejraději máte jahodovou a čokoládovou, mají obě. Pro kterou se rozhodnout? Když si vezmete čokoládovou může se stát že si jí vyklopíte na tričko a matka se bude zlobit, když jahodovou může se stát že nebude tak dobrá jak očekáváte, nebo se nestane nic.

Nebo jdete domů ze školy naskytne se možnost jet autobusem, nebo jít pěšky. Když pojedete autobusem může se stát že nebudete mít lístek, že bude přeplněný, když půjdete pěšky může se stát že se stanete terčem posměchu, že se stane trapas, nebo něco horšího na co nechci ani pomyslet.

Tohle je všechno ještě malé rozhodnutí...kdy si můžete říct hold škoda. Jenže jsou tu i vážnější rozhodnutí. Třeba jste 10-leté dítě (klidně i starší), vaši rodiče se rozvádějí a právě na vás je volba s kým zůstanete. Toto rozhodnutí ovlivní celý život, koho poznáte, co budete studovat, vaší povahu, zážitky, atd.

A právě rozhodnutí jsou pravé podstaty stroje času, to co donutilo lidi o něm začím přemýšlet... Co kdybych šla tamtudy? Koho bych potkala kdybych se tenkrát rozhodla jinak? Jak bych vypadala kdybych...? Co, kdy, kde, jak,....nikdy na tyto otázky nemůžeme zodpovědět sami sobě, ani nokdo jiný na ně nedokáže zodpovědět, protože nemáme stroj času. Některá rozhodnutí jsou dobrá a některá špatná, ale to se stává, díky svým rozhodnutím se zlepšujeme a vyvíjíme jako jedinci. Kdyby jsme občas nezakopli tak by jsme se tomu příště nedokázali vyhnout, kdybychom nepoznaly falešné lidi, neuměli by jsme je příště rozpoznat tak rychle, špatná rozhodnutí nás prostě posilují, rozvíjí, nekřivděme jim tedy tolik, kdo ví co dobrého se nám díky tomu stane.


(Ale v našem životě se můžeme vydat do minulosti, jen nedokážeme nic změnit, upravit, pouze jí procházet, díky fotkám, vzpomínkám, videím, příběhům... historii našeho života zachované v naší mysli)

Myslím že k tomuto tématu se dost dobře hodí film Pan nikdo - Mr. Nobody

A co Vy? Co si o tom myslíte?
 

Bylo, nebylo....

2. června 2011 v 19:58 | Angel Shinigami |  The world around me
Pohádky jsou obrovská kapitola našeho dětství...Takový náš první krůček k rozvoji naší fantazie, už od mala jsme milovala pohádky a miluji je dodnes. Když jsme byla malá tak nám můj táta vždycky četl Harryho Pottera, byl oto úžasné, skvěle měnil hlas. Když mi bylo 8 začala jsem se dívat na horory, mámě to nevadilo, Byli to mé pohádky na dobrou noc. Nyní horory moc nemusím, ty starší horory mi přijdou lepší než ty novodobé. Znovu se tedy vracím k pohádkám. Hodlám k vám promlouvat o páhádkách ne o anime to jako pohádky neberu to je vyšší level. Vážně miluju pohádky zrovna včera jsme se dívala na Thumbelinu od studia disney z roku 1994...úžasná záležitost vážně...Rozhodla jsme se že si vemu vílího prince, ale rozhodl se pro thumbelinu takže budu zase sama XD. Od studia disney sem viděla snad všechny jeho pohádky, miluju ty pohádky co byli ještě ručně malované, ikdyž ty nové mne také nevadí. Můj profesor nám tvrdí že disney je příšernost co ničí klasické příběhy a dělá z toho požírače happy endingů...ale mě to nevadí člověk se odreaguje od všech stresů osvěží si někdy i zásady života...
Zvlášt pro děti jsou důležité pohádky, říkejte si co chcete ale jsou. Naučí se vnímat obrázky, mluvit o příběhu, pokud o tom člověk s dítětem mluví, což by měl. Naučí se z pohádek spoustu věcí, rozvine se jejich fantazie, atd. Pro mne jsou pohádky vážně super záležitost a co pro vás? Jak jste na tom s pohádkama?

Nevěra aneb oba jsou za to zodpovědni...

3. května 2011 v 22:17 | Angel Shinigami |  The world around me
Toto téma týdne je fakt náročné. Každý vidí totiž nevěru trošku jinak. Hodně lidí říká že muži víc preferují fakt že nevěrný může být muž nikoli žena. Podle mě je to blbost. Spoustu chlapů to nesnáší a spousta žen si myslí že jen ženy mohou být nevěrné. Můj názor je prostý, můžou zato oba. Zažila jsme nevěru, bylo to hrozné. Partner by nepodvedl pokud by neměl důvod, zpouštěč. Třeba nevěnování se mu, přilišné dušení ve vztahu, nevyhovování si z hlediska sexuálního života, atd. navíc Muži jsou prostě jiní než ženy, nemůžeme počítat že to bude princ z pohádek které jsme sledovali v dětství, ikdyž i já bych si to přála, ale realita je krutá. Vždy je tu něco co to nastartuje. Přeci jenom my ženy umíme bejt pěkný mrchy a to snad víme. Já to apson vím, vím že umím bejt hnusná když někdo je hnusný. ALe zpět k nevěře...Nevěra bolí a hodně, lidi k tomu taky musí přistoupit zodpvědně, nevěru neutajíš, nikdy. Takže než začneš bejt nevěrnej zamysli se jeslti máš děti, co to udělá s okolím atd. Nemysli na svůj osobní požitek jenom.
 


Nothing - Nic

19. dubna 2011 v 22:41 | Angel Shinigami |  The world around me
Nic je opravdu úžané slovo. Dokáže v nás vyvolat obavy a zároven nás dokáže i ujistit, podpořit.
Znejistí nás při rozhovoru s někým důležitým:
A: "Co jsi tím myslel?"
B: "Nic..."
Ujistit:
A: "Co sis zapamatoval z minulé látky?"
B: "Nic"
Podpořit
A: "Co když spadnu?"
B: "Nic se ti nestane, jsem tu já"
Slovo nic dokáže spoustu věcí, toho jsme si myslím všichni moc dobře vědomi. Ale toto slovo také hodně znamená. Když jej napíšete na obrovské černé plátno bílím písmem, v lidech to vyvolá různorodé pocity. Mne osobně se vybaví pocit samoty...Takže ikdyž řeknu nic tak je to něco. Zajímavé vždy je tu "něco" co se nám k danému slovu, pojmu (cokoli) vybaví. Často se nám vybaví ale i jiná slova nicota, nicka, a další. Ale není to slova, není to ruka, noha, obraz, cit, závan větru, zvuk, prostě nic. Je to dá se říct nedoceněné slovo, člověk jej nedokáže pořádně vysvětlit. Nedá se to s ničím srovnat pořádně. Lidé se často ocitají v bodě kdy nemají NIC ale vždy něco maj, mají sami sebe. Nedokážeme si to představit pořádně...Ani nevím jak tento článek zakončit a tak jej neukončím...prostě pokračujte ve své činosti a třeba se zamyslete nad tímto slovem...

Postřehy tohoto dne...

19. dubna 2011 v 20:00 | Angel Shinigami |  The world around me
Lidé jsou opravdu hrozná stvoření. Né všichni, jsou ale případy kdy bych nejraději někoho nechala zmizet. Jakožto shinigami bych i mohla....Nehodlám veřejně drbat existence kolem mne, nejsem svi*ě. Ale opravdu bych některým chtěla nafackovat, přinejmenším je seřvat aby se konečně vzpamatovali. V té hlavě se jim musí rozsvítit.

Dnes jsme narazila na naprosto úžasný článek, který mne přijde velmi vystihující a tak vám jej sem dám.
"Náboženství je daleko nejprolhanější historka, jaká se kdy vyprávěla. Jen se nad tím zamyslete. Náboženství přesvědčilo lidi, že na obloze žije neviditelný muž, který sleduje všechno, co děláte, každou minutu každého dne. A ten neviditelný muž má zvláštní seznam deseti věcí, které nechce, abyste dělali. A když budete nějakou z těch deseti věcí dělat, má zvláštní místo, plné ohně a kouře a pálení a mučení a bolesti, kam vás pošle, kde budete žít a hořet a dusit se a křičet a plakat na věčné časy. Ale ten člověk vás miluje. Miluje vás a potřebuje peníze! Pořád potřebuje peníze! Je všemocný, dokonalý, vševědoucí, ale s penězi jaksi zacházet neumí! Náboženství dostává miliardy dolarů, neplatí daně, a pořád potřebuje ještě víc. Co může být prolhanějšího. Do prdele!"
George Carlin, 1999

Dále jsem díky spolužačce (radši se nebudu vyjadřovat) našla toto video:





Já nevím jak reagovat...vážně, to je....hrozné. Člověk chvilku nepobírá a říká si, ona se rozbila váha? Ne. To si jen lidé zapomněli doma kapesního Ježíše. Nechci tady nikoho naštvat, já nejsme proti víře, přeci jenom každý máme něco. Ale pamatujte, nic se nemá přehánět.

Má rodina je z tátovy strany věřící (mám tím na mysli babičky, dědečky, strejčky, tety atd.). Nemyslím si že věřit je špatné... vážně, každý potřebuje něčemu věřit. Mne osobně se líbí budhismus. Je to velmi zajímavé a asi jediné náboženství kde na vrcholu není muž, neboť budhou se může stát kdokoli, takže i žena. Také mne znepokojuje přístup ke křesťanství když byli odpůstky mohli jste zhřešit, zaplatit zato určitou částku, vyzpovídat se, a jít domů jako člověk bez poskvrny.
Víte mluvit o náboženství je velmi ošemetné, je to takové chození po tenkém ledu se zátěží a doufat že se nepropadnete.. K víře přistupuji s odstupem. Není věřící jako věřící. Vadí mi jen věřící, kteří se mě za každou cenu snaží dovést na "správnou cestu", nebo mne jí vnucují. Jak ví že, je to správné, že zrovna ta jejich "víra" je pravá? Jak ví že mne to pomůže? Jak ví že mě to zajímá?
Jsou to lidé a ti dělají hloupá rozhodnutí, tak jako každý někdy. Věřím sama v sebe, je to to jediné jisté co mám, věřím na spoustu věcí. Na spoustu blbostí. Jsem na to hrdá, jsem naprstý blázen ale to ti nejlepší bývají ne?
Dokonce i věřím že je tu něco víc...ale není to pro mne bůh, je to něco co cítím kolem sebe, něco jako "energie něčeho" co je všude kolem nás, třeba právě proto se lidé cítí na určitých místech špatně a na některých skvěle. Věřím že by mohl existovat minulý život, něco co nás dovedlo na tuto cestu. Věřím že může existovat "ufo", vesmír je nekonečný tak proč by nemohl někde daleko existovat jiný život? Kdybych věřila že neexistuje cítila bych se osaměle, protože by to zajímalo že jsme úplně sami, a to je velmi smutné. Já věřím...jen ne v to co po mne chtějí ostatní, ale v to co chci já.a to je podle mě to nejdůležitější najít si svou cestu.
Myslím že to lidem může a má být jedno. Není to jejich starost v co věřím, hlavní je věřít, at už je to bůh, nebo kaktus....Asi jsem hodně odběhla od tématu, i když toto jsou prostě poznatky a postřehy, které jsem zaznamenala ve svém okolí.
Přeji krásný zbytek dne.

PYJAMOS metro ride !

10. dubna 2011 v 0:35 | Angel Shinigami |  The world around me
Ahojky,
Včera 9.4.2011 jsem podstoupila bláznivou jízdu metrem a následné mrznutí na Václavském náměstí pouze v pyžamu. Tak jsem ráno vstala, vzala si pod pyžamo normální oblečení (Spíš oblečneí nositelnější nežli pyžamu) a vyrazila, asi po 2 minutách sem zapoměla že mám na sob pyžamo. Vážně miluji své pyžamo a komu to vadí, každý v něm spíme že ano. Bylo to vážně příjemné potkala jsem spoustu známých lidí, viděla hodně zajímavejch lidí. Vážně ty lidi měli někteří skvělý nápad. Na václaváku jsme vyplňovali sčítací papírek. Celkově nás "prý" bylo kolem 1000, řekla bych že je to klidně možné. Během této akce jsem tam ovšem pořád narážela na jednu velmi zajímavou osobu. Nejenom že jsme měla každé druhé slečně chuť ukrást plyšáka nebo podkolenky, ale narazila jsme i na muže, který měl opravdu úžasně modré oči. Vážně. Viděla jsem za svůj život již hodně modrých očí ale tohle byl úplně nový odstín. Bože teď vypadám jako pomatenec ale to je jedno. Jdeme dál. Volila se zde miss a missák v pyžamu. Výherkyní se stala, postarší dáma, které ovšem nechyběl elán a smysl pro humor. A missákme se stal simpatycký muž, s kartáčem ve vlasech. Oba byli důvtipní a originální. Celkově zde člověk poznal opravdu skvělé kousky. Někteří tam šli jen v ručníku, když si vzpomenu jak foukalo...pánové to neměli jednoduché. Aby jim nenastydla sedýnka.
Zde je pár odkazů kde toho najdete více:


Dokonce jsme byli i v rádiu:



A pro mne naprosto úžasné...http://media.daum.net/breakingnews/view.html?cateid=100000&newsid=20110409205307648&p=yonhap není to dokonalé? ano je já vím XDD

Report z Miyaviho

9. dubna 2011 v 20:48 | Angel Shinigami |  The world around me
Ahojky,

Takže v pondělí 4.4 jsem byla v Německu, přesněji v Mnichově na koncertě Miyaviho. Jeli jsme 3.4 o půlnoci, cesta na autobusové nádraží na florenci byla úžasná, bylo nádherné teplo a mne to příjemně hřálo. Byla jsme plná vzrušení a očekávání. Setkala jsem se tam s Munamu a zároveň jsem se seznámila se spoustou nových lidí. Celkově jsem jela já, Munamu, Arisu, Janet, Monika (přezdívku jsme zapoměla TT_TT), Ayumu a Tassaia. Cesta byla vcelku ucházející, až na mé dlouhé nohy které se tam opravdu nevešli. Skoro všechny měli divné sousedy, já osobně měla super souseda.

Report z Orochi

9. dubna 2011 v 19:41 | Angel Shinigami |  The world around me
Ahojky,
Jelikož a protože jsme blog znovu rozjela včera tak tu nemohl být report už dříve. Byl zde koncert Orochi, ano po dlouhém čekání kdy prahu navštívila úžasná kapela Guild jsme se znovu dočkali. Docela mne mrzelo že se nato lidé docela vykašlali, mimopražské chápu ale co vy pražáci kde jste byli. Miru byl z toho docela nesvůj, ale jakmile otevřeli dveře a pustili nás dovnitř rázem nás to přešlo. I přes nízký počet který čekal nahoře se dole sešlo nakonec docela velké množství lidí. Během pauzy v proslovu Lorda jsme mu začali zpívat Happy Birthday, byl z toho docela naměko, myslím že v tu chvíli netušil co se to děje. Ale myslím že jej to potěšilo. Celkově koncert byl výtečný, užila jsme si jej a pobavila jsme se. Po koncertu byla autogramiáda a já získala od každého z nich podpis a navíc jsme chytla flašku Mitsuhida...Nemám nejlepší úlovky ale mě to k naprostému štěstí stačí.

Kam dál